portréty krví

Krev není voda

Portrét je otisk člověka v čase, prodloužení jeho vizuální existence. Je to potřeba podmíněna iracionální touhou po nesmazatelném otisku, po zachování paměti. Portrét je dnes zcela běžná záležitost a setkáváme se s ním v mnoha formách a podobách. Na počátku jednadvacátého století se vědcům podařilo přečíst genetický kód a zpřístupnit technologii čtení DNA široké veřejnosti. Díky tomu je možné v současné době přidat jednu jedinečnou informaci o portrétovaném subjektu a to biologickou informaci. Jedinečné složení krve leze využít právě k takovému portrétu. K portrétu který je namalován vlastní krví zobrazovaného subjektu.


autoportrét, krev na ručním papíře, 42 x 60 cm

portréty krví

Krev není voda

Portrét je otisk člověka v čase, prodloužení jeho vizuální existence. Je to potřeba podmíněna iracionální touhou po nesmazatelném otisku, po zachování paměti. Portrét je dnes zcela běžná záležitost a setkáváme se s ním v mnoha formách a podobách. Na počátku jednadvacátého století se vědcům podařilo přečíst genetický kód a zpřístupnit technologii čtení DNA široké veřejnosti. Díky tomu je možné v současné době přidat jednu jedinečnou informaci o portrétovaném subjektu a to biologickou informaci. Jedinečné složení krve leze využít právě k takovému portrétu. K portrétu který je namalován vlastní krví zobrazovaného subjektu.


autoportrét, krev na ručním papíře, 42 x 60 cm

portréty krví

Krev není voda

Portrét je otisk člověka v čase, prodloužení jeho vizuální existence. Je to potřeba podmíněna iracionální touhou po nesmazatelném otisku, po zachování paměti. Portrét je dnes zcela běžná záležitost a setkáváme se s ním v mnoha formách a podobách. Na počátku jednadvacátého století se vědcům podařilo přečíst genetický kód a zpřístupnit technologii čtení DNA široké veřejnosti. Díky tomu je možné v současné době přidat jednu jedinečnou informaci o portrétovaném subjektu a to biologickou informaci. Jedinečné složení krve leze využít právě k takovému portrétu. K portrétu který je namalován vlastní krví zobrazovaného subjektu.


autoportrét, krev na ručním papíře, 42 x 60 cm

Mistr Vyšebrodckého cyklu, variace

Po delší, asi tříměsíční odmlce v malování z důvodu stěhování, jsem navázal tam, kde jsem skončil, možná vlastně ještě o kousek zpět. To už tak ale bývá, když se nit přetrhne. Obrazů vlastně vzniklo pět, ale ty dva úplně první jsem začal malovat olejovými barvami a přesto, že už jsou mentálně dávno hotové, nejsou jednotlivé fáze suché a musím stále čekat.

z mrtvých, akryl na plátně 50x50cm

ukřižování II, akryl na plátně, 85x95cm

ukřižování III, akryl na plátně, 70x90 cm

Strach bílého muže

Strach bílého muže

24. 11. – 14. 12. 2010

Galerie kritiků

Prázdno je nepřítomnost důležitého nebo naopak přemíra zbytečného. Prázdná mohou být slova transformovaná do tisíckrát opakovaných frází. Prázdné by bylo nazvat výstavu Horror vacui, přestože by to bylo výstižné. Podle Aristotela příroda prázdno nepřipouští, neboť z něj má strach. Z čeho má obavy bílý muž?

Naše civilizace stojí na anticko – křesťanských základech, dočteme se na mnoha místech. Racionalita a právo starého Řecka a Říma ruku v ruce s ideály Desatera a spiritualitou jednotného náboženství. Dnes žijeme v sekularizované společnosti s nefunkčním právním systémem. Katolická církev se odsunula do kategorie zaostalá či tmářská. Z našeho slovníku i reality se vytrácí i fenomén „svatosti“ jako takové. V naší potřebě vědeckého racionálního vysvětlování světa nezbývá místo pro zázraky ani čisté dobro apriori. Model soužití se transformuje do kategorií striktně diktovaných médii jen pro muže – jen pro ženy. Potřeba být pro druhého zvláštním a jedinečným spadá do éry nekonečně se opakujících filmů pro pamětníky. Z menšin se stává většina; bojujeme se zahalenými tvářemi, cizími symboly a minarety, které rostou výš než kostelní věže. Ve vlastním světě ztrácíme jistotu.

Místo hledání vlastní identity neustále pitváme a dehonestujeme dobu, která „vymknuta z kloubů šílí“ (což si lidé ostatně o své době mysleli vždy), ale v jiné bychom žít vlastně nechtěli a neuměli. Je doba, ve které musíme žít, dostatečně znepokojivá a prázdná, abychom se v ní cítili vykořeněni? Není to nakonec jen neschopnost být spokojený?

Bílý muž má tak možná strach zejména ze sebe sama. Zároveň také představuje zástupnou kategorii pro příslušníky naší civilizace obecně. Zbyly nám tedy vůbec nějaké tradice, ke kterým bychom se mohli vztáhnout či naopak vyhranit? Současnost nelze oddělit od minulosti, stejně jako společnost od jejího kontextu. Jako členové určité kultury se učíme a sdílíme společné prvky, bez nichž bychom v daném rámci nemohli adekvátně existovat. Stále jsme jen následníky svých předků; rozumíme většině jejich symbolů, přestože některé skutečnosti vnímáme odlišně. Má tedy pro nás smysl návrat nebo reinterpretace klasických modelů? Vypůjčení symbolické konstrukce nebo konkrétního významu znamená pokus o nový náhled a tím jeho aktualizaci, ať citujeme reálný či pouze myšlenkový subjekt. Bez toho, aniž bychom si uvědomili, kam patříme, bude náš strach o něco reálnější.

Kateřina Štroblová




pohled do instalace
foto: Michal Bořke

pohled do instalace
foto: michal Bořke
plastika Jiřího Franty
foto: Michal Bořke

pohled do instalace,plastika Jiří Franta, obrazy Luděk Rathouský
foto: Michal Bořke

pohled do instalace, obrazy Luděk Rathouský
foto: Michal Bořke

oběkt Jiří Franta, Luděk Rathouský
foto: Michal Bořke

pohled do instalace, plastika Jiří Franta, obraz Luděk Rathouský
foto: Michal Bořke

plastika Jiří Franta
foto: Michal Bořke

plastika Jiří Franta detail
foto: Michal Bořke

Jiří Franta, Kateřina Štroblová, Luděk Rathouský









Vyšebrod

Artefakty vycházející z fenoménu paměti a kontextu. Mísím historickou zkušenost a její relikty s vlastním ukotvením v reálném světě. Hlásím se patrně k prvnímu uměleckému dílu vzniklém na tomto území, které svojí kvalitou převyšuje region střední Evropy. Ve svých nových obrazech cituji Mistra vyšebrodského cyklu. Je zasazen fragmentárně do rozbujelé kubizující struktury dekorované malířskými válečky. Záměrně používám dekor jako obsah závěsného obrazu, zdánlivě bez důvodu a jasného účelu.








zrození skica 60 x 70cm akryl na plátně








zrození II. 200 x 180 cm, akryl na plátně






zrození 170 x 200cm,akryl na plátně





zmrtvýchvstání 170 x 200 cm, akryl na plátně





ukřižování 200 x 170 cm, akryl na plátně





seslání, skica, 70 x 100cm, akryl na plátně




seslání II, 200x 170 cm, akryl na plátně




seslání, 190 x 150 cm, akryl na plátně





oplakávání, 170 x 200 cm, akryl na plátně






oplakávání II, 170 x 200 cm, akryl na plátně





na hoře, skica 60 x 70 cm, akryl na plátně





na hoře, skica, 100 x 120 cm, akryl na plátně




na hoře,200 x 180cm, akryl na plátně




klanění, 200 x 170 cm, akryl na plátně